Slavkovský les

Značky: oo začátek výpravy, o konec výpravy, ☆ nocleh. Mapa⬀

Nádherně barevný podzim a celonoční troubení jelenů v říji. Strach šel ale spíš z říjných myslivců. První noc mě vzbudily reflektory auta do očí a demonstrativní cvakání závěrem pistolky ze tmy. Zůstali naštěstí jen u slovní agrese a když jsem jim ze spacáku odpověděl, že nejsem pytlák a psi jsou uvázaný, tak po čase odtáhli.

Druhá poznámka je zajímavější. Na červené značce Slavkovského lesa jsem narazil na zatím nejzachovalejší divočinu českého hvozdu. Většinu i kdysi řídkých německých vesnic po válce nikdo neobnovil a turistů sem chodí ještě méně, než do opomíjeného Českého lesa. Hřebenovka byla zcela neprošlapaná a neudržovaná, takže jsem několikrát bloudil a dostal se do míst, kam ani houbaři nechodí. A viděl jsem tak poprvé v životě lišku, klusající v klidu na 10 metrů od nás. Nebo důstojně kráčejícího jelena, jak si přes louku vede plachou laň a pořvává postupně do všech stran, kdo další si to s ním chce rozdat.

Psi tady vypadali, že jim ty vůně každou chvíli utrhnou čenichy.