Lužické hory
21. Rynoltice - Děčín
Značky: oo začátek výpravy, o konec výpravy, ☆ nocleh. Mapa⬀
75 km, 3 dny od 21. 9. 2024
Vrchol je n Pěnkavčím vrchu, nejnižší bod je u Labe v Děčíně.
První nocleh byl v penzionu Na hřebenovce, druhý pod přístřeškem před Kamenicí.
Kilometry: 20 29 26
Hotovo, dorazili jsme k Labi z druhé strany. Po 11 letech poslední etapa akce Hvozd.
Komentáře
Dvě překvapení na poslední výpravě. Teprve při plánování jsem zjistil, že existuje hora jménem Hvozd - zde je rozhled z jejího vrcholu.
Na Hvozdu nám hrozil mezinárodní incident. Německá bouda na jeho vrcholu leží, jako většina hřebene, přímo na hranici. Při výstupu na její terasu jsme oba zahlédli ležícího německého ovčáka. Pes nebyl na vodítku a jeho pán, asi správce boudy, ho uklidňoval německým „ruhe“. Ovšem při sestupu zpět najednou vidím, jak jde ovčák k nám a jeho pán nikde. Přikázal jsem Mitrovi stát a ponechal vše osudu, nic jiného se s tím nedalo dělat. Ovčák došel k Mitrovi a oba se v toporném dominantním pohybu vzájemně očichali. Chvíli to trvalo, tak jsem měl dost času přemýšlet, co udělám, až se do sebe pustí. Jeden člověk toho se dvěma psy moc neudělá. A už jsem viděl ve zprávách mezinárodní incident, že československý vlčák českého majitele zakousl německého ovčáka německého majitele na německém území...
Naštěstí vše pokračovalo tak, jak jsem kdysi četl u zakladatele etologie Konráda Lorenze: psi se po chvíli od sebe důstojně oddálili, ten německý označkoval kámen poblíž a pomalu odešel.
2024 Lužnické pěšinky PXL_20240922_100252244.mp4A druhé překvapení - Lužické pěšinky, jako ta na videu. Lužická hřebenovka je to pravé turistické potěšení.
Spánkový deficit a únava po nechtěném plavání v povodňové řece.
Mitra se šel v Děčíně po kluzkých úzkých schodech napít do Labe. Napadlo mne, co asi udělám, když ho vezme rychlá voda: shodím batoh, skočím za ním a až nás to donese mimo vysoký kamený břeh, tak ho přitáhnu ke břehu.
Ano, uklouzl a už ho voda odnášela. Naštěstí mě napadlo nejprve ho zkusit přivolat, ale asi to nebylo třeba, on už usilovně pádloval proti proudu a měl mírnou převahu.
Bylo to jeho teprve třetí plavání v životě (v 8 letech!). Na rozdíl od Rakši, on do vody dobrovolně neleze. Dvakrát tam vlezl, jenom když usoudil, že tam nemám lézt ani já, že mě musí zachránit. Po tomto zážitku své zvyky asi nebude měnit.
